První pohádky od trempa trempulatům...

Osm pohádek pro všechny malé zvědavce, co rádi vyrazí s tátou nebo mámou na opravdový vandr. Osm dobrodružství která se dají prožít i jen tak prstem po řádcích a s hrnečkem kakaa pod rozsvícenou lampičkou. Osm příběhů i pro všechny dospělé, kteří tam venku v roklích Kokořínska, Roverek, či na hřebenech Brd nebo Jizerek najdou znovu svého skřítka Voštináče. 

Proč pohádky pro "trempulata"?

V jedné staré knížce se píše, že pohádky jsou fragmenty starých pravdivých příběhů z dávných dob, které vždycky musí končit kladně. A je to zřejmě pravda. Někteří lidé se k pohádkám vrací po celý život. Pravděpodobně jako k připomínce jejich vlastního dětství, kam by se rádi vrátili. A potom právě pro tu jistotu, že dobro zvítězí nad zlem, že svět na rozdíl od skutečnosti v pohádkách je ještě v pořádku. Poznání první: pohádky nejsou jen pro děti

Je celá řada pohádek smutných i veselých, ale prakticky žádné současné nejsou ani trochu určeny trempům a malým trampulatům. Odehrávají se sice často v lese a ve skalách, tedy v místech, kam trempové rádi jezdí, ale současný tremp se v pohádkách vůbec nevyskytuje. Poznání druhé: trampských pohádek je jako šafránu.

Protože jsou pohádky oblíbenou četbou jak malých tak i velkých a mohou kromě zábavy přinést i poučení, jsou kromě zdroje radosti pro trempy a malá trempulata ideálním mediem pro získání kladného vztahu k trempingu, k výletům a obecně k české krajině. Poznání třetí a hlavní: Bylo třeba napsat trampské pohádky.

Příběhy a místa

Každý z osmi pohádkových příběhů začíná slovem Jak. Každý se odehrává ve skutečné české krajině -v některé trempy oblíbené lokalitě, kam lze vyrazit jak na pořádný vandr s rodiči, tak třeba i na malou výpravu na půl dne. Vždy dva příběhy z osmera jsou z jednoho ročního období.

Dozvíme se, "jak čerpali mlhu", aby mohlo sluníčko svítit celý podzimní den nejen nad Roverkama. "Jak barvili listí", aby mohl konečně přít do Roverských hor podzim. "Jak zasklívali louže", aby první mrazivou noc na brdském hřebenu měla každá z nich povrch jako zrcadlo. "Jak zašívali mraky", aby se z nich jako z roztrhaných peřin nevalily na Brdy další přívaly sněhu. "Jak řídili letový provoz" ptáků vracejících se na jaře přes Kokořínsko z teplých krajin. "Jak budili jarní bejlí" v údolí, když se mu ale za nic na světě nechce po zimě vstávat. " Jak otvírali dveře létu", aby na svatého Jána mohlo přijít to astronomické i skutečné léto a konečně, "Jak rozbíjeli kroupy" v Jizerských horách, aby kroupy všechno nepotloukly.

V každém příběhu je hrdinou malý Jiřík. Malý zvědavec, co zrovna začal chodit do první třídy. Ale klidně by to mohl být třeba Honzík nebo Adámek nebo taky Anička nebo Lucinka. A taky táta, který vždycky ví, jak to v životě chodí, a neváhá Jiříka o všem náležitě poučit. Jenže Jiřík má v lese velkého kamaráda a učitele skřítka Voštináče. A tak nakonec zjistí, že je to často o chlup jinak, než si myslí táta. Ale oběma je na vandrech spolu dobře.

Nejen čtení...

Knížka kromě pohádek a krásných ilustrací přináší také botanické poznávačky, kdy se děti učí přiřazovat názvy některých základních rostlin a listů stromů. Některé mohou omalovat a celá knížka může dětem sloužit i jako první malý zápisník po trempsku - cancák. V úvodu nechybí přehledová mapa České republiky se zákresy míst z pohádkových příběhů. 

Pro malé i velké

Že knížka není jen pro dítka trampů a baví široké spektrum předškolních i školních dětí, jsme se už přesvědčili..Že si ji na zpříjemnění cesty do práce vzalo i několik dospělých, však bylo potěšující zprávou. Malé děti žasnou nad dobrodružstvími lesního skřítka a jeho kouzel, starší děti a dospěláky může potěšit Tomův až pedantsky přesný popis tras, technikálií a přírodních dějů... Zkrátka každý si v ní najde to své. 

Tramping v Čechách

Pražské Národopisné muzeum  charakterizuje fenomén trampigu v upoutávce na výstavu Století trampingu takto: "Počátky trampingu bývají kladeny do doby kolem roku 1918. Během následujících desetiletí se stal jednou z nejvýznamnějších českých a slovenských subkultur a ovlivnil životy desetitisíců lidí. Dějiny českého dvacátého století jsou i dějinami trampingu. Zrodil se v době Velké války, za první republiky pobuřoval, ale zároveň se ve všech svých podobách stal jednou z nejoblíbenějších volnočasových aktivit. Napevno se vtiskl do populární kultury a ovlivnil několik generací hudebníků, malířů, spisovatelů i vrcholových sportovců. Komunistický režim se jej různými způsoby snažil potlačovat či dostat pod kontrolu, mnozí trampové ale přesto své cesty do lesů a společná setkání vnímali jako ostrůvek nezávislosti, přátelství a volnosti. V posledních desetiletích možná trochu ustoupil ze scény, stále ale existuje a vyvíjí se dál". (Převzato z https://www.nm.cz/historicke-muzeum/stoleti-trampingu)

I my jsme chtěli poukázat na tento fenomén, sdílet dobrodružství trampingu a přispět tak svým dílem k jeho stému výročí.